Vše začalo v listopadu 1989. Vlastně ještě o rok dříve, kdy po sobě začali pokukovat místní hospodští drnkálisté na parodie čehosi, čemu by se dnes jen těžko řeklo kytara, za přibrumlávání hory lepené překližky čímsi předrátované, v čem by jen zkušený luštitel hlavolamů mohl hledat kontrabas a foukálisté na zrezivělé potrubí, v kterém by dodnes harmoniku nikdo nepoznal. Zatím osamoceni, tito hráči posedávali v koutcích místních restaurací a rušili hlukem dědečky poklidně popíjející pivo. V hlavách jim však neodvratně zrál nápad: „což takhle založit kapelu“. Slovo dalo slovo a přešlo v činy. Začaly zkoušky a selekce. Bylo zahájeno velmi těžké, drahé a složité výběrové řízení, kdy uchazeč musel splnit 1 základní kritérium. Kdo po 12 pivech zmáčkne 1 jakýkoliv akord, je přijat. No a kapela byla na světě.

Ještě dát dohromady repertoár, sehnat zvukovou aparaturu, dostat povolení kulturní komise okresního národního výboru a může se začít.

S aparaturou to šlo celkem snadno. V místním Kulturním domě se našly zbytky aparatury, po tenkrát již slavné skupině Farmáři a místní kulturní referent pan Povolný zvaný též „MIGROFÓN“ byl vzniku nové kapely celkem nakloněn. Aparatura se trošku zdrátovala dohromady a začalo se zkoušet. Zvukaře dělal kdo zrovna přišel a měl ruce a uši, což nebylo pro kapelu zrovna přínosem. Na jedné takové zkoušce dostal Rosťa Dufek mezi 12. a 13. pivem nápad: „Klucí mám bráchu, kterej dělal kdysi diskotéky.Já se ho zeptám, jestli by nám toho zvukaře nedělal“. No a tak Rosťa vyrazil za svým bráchou Lubošem. Koupili nějakej ten džbáneček a mezi 14. a 15. (nebo mezi 15. a 16.pivem) – zde se prameny liší – Rosťa povídá: „Hhhelle bbbrácho ttak sme založili kappelu a ttty nnám děláš zvukaře“. No a tak za obrovské radosti své manželky(byl tenkráte půl roku ženat), nastoupil Luboš Dufek ke kapele.

„Klucí ještě by to chtělo bicí“ prohlásil na jedné zkoušce tehdejší kapelník Jirka Mezera. No a následovala výprava za tenkrát již proslulým Farmářským bubeníkem Jirkou Adamcem starším. Ten přišel na několik zkoušek a jednoho dne povídá: „Chlapci já se vám na to můžu vysrat. Dvě kapely najednou já nezvládnu, ale mám kluka, sice mu ještě není 15, ale taky hraje na bicí a je fakt dobrej“. A tak nastoupil Jirka Adamec mladší ke kapele. Poslouchal tenkrát bůh ví co a z country písniček neznal ani jedinou. Při dotazech cože je to za písničku, reagoval celkem slušně na povely: polka, fofrpolka a polka jako prase. Teď už zbýval jen vymyslet název kapely a mohlo se jít k přehrávkám.

No jo jenže vymyslet název to není jen tak, zvlášť když na to má každej svůj názor. A tak padaly roztodivné návrhy. Anglické tenkrát nepřipadaly v úvahu, protože venku ještě zuřil socialismus a tak jsme tvarovali češtinu jak jen to šlo. Takhle to nikam nevede řekl kdosi uprostřed debaty, pojďte si dát název podle nějaké písničky, kterou hrajeme a která je pro nás typická. Nastalo ticho a po hlubokém zamyšlení zhruba 2 piv, prohlásil kapelník: ,,Jak to tak poslouchám, tak nás může reprezentovat pouze jedna písnička „Bída s nouzí“. Nastal všeobecný smích. Už vidím jak každej bude chtít Bídu s nouzí, podotkl kdosi. No jo to je blbost, říkali všichni. Tak co to zkrátit a použít jenom počáteční písmena B.S.N. ,,To je taky blbý‘‘ řekl Rosťa. ,,Jak to budou lidi říkat? Přijelo k nám BÉ ES EN.‘‘ ,,Kdepak‘‘ odporovali všichni. Lidi taky neříkaj přijel k nám Grafit nebo Projekt. Říkaj přijeli Grafiti nebo hrajou Projekti a tak budou říkat, dneska hrajou BESONI. No jo BESONI, to je docela dobrý, ale co to je? No a country to taky moc nezní. No tak tam přidáme ještě jedno ,,S‘‘ ať to zní americky a bude to. A jelikož hospoda právě zavírala a tudíž zkouška byla násilně rozpuštěna, tak při názvu už zůstalo.

Byl rok 1989 , ve společnosti to vřelo, vše se chystalo ke změně režimu a parta muzikantů pod názvem BESSONI se připravovala na ,,přehrávky‘‘, aby konečně mohla začít veřejně vystupovat. Přehrávky se už blížily , měly být koncem listopadu , když tu přišla nečekaná nabídka od místního kulturního referenta: ,,Klucí, nechcete si to zkusit na veřejnosti?‘‘ ,,No jó, když my ještě nemáme přehrávky a to je o kriminál‘‘ zněla zklamaná odpověď. Přehrávky na to nejsou potřeba, bylo by to na slavnostním shromáždění, při příležitosti zahájení měsíce československo-sovětského přátelství. ,,Já na to nikoho nemůžu sehnat‘‘. No a tak se poprvé mohla veřejnost zaposlouchat do libých tónů písně Bída s nouzí v podání kapely BESSONI.

No a pak nastaly listopadové události, změny ve společnosti, přehrávky už nebyly potřeba a tak se ,, prima parta mladejch lidí‘‘ mohla vrhnout do víru showbusinesu. S vizí snadno vydělaných velkých peněz se vrhly do shánění kšeftů. Výdělky byly tenkrát opravdu veliké.Pohybovaly se v rozmezí mezi 170,- a 560,- Kčs za jeden odehraný večer. I tak kapela tímto způsobem naspořila do 27.2.1990 5860,-Kčs. Ten večer přišel Luboš Dufek na zkoušku s ohromující zprávou: ,,Klucí, mám známého v rakovnický kapele Brutus a ty právě obměňujou aparaturu,no a tu starou by za dvanáct litrů prodali‘‘. A tehdy nastala velká kapelní sbírka. Všichni členové kapely dali ze svých úspor 700,-Kčs a spěchalo se do Rakovníka pro aparaturu. Jelo se špičkovým vozem Š1203, jehož šťastným majitelem se tenkrát stal Jirka Mezera. Již při cestě z Rakovníka,kdy nešla zařadit jiná rychlost než 2 se dalo předjímat, že s tímto vozem zažijeme mnoho veselých historek.

Namátkou můžu jmenovat:

– přejetej gril při čerčanských slavnostech na návsi

– spadnutí do výkopu u Paluby a následné vyprošťování jeřábem

– upadlé přední kolo při cestě do Mokré Lhoty

– vzplanutí pravé přední sedačky od vajgla jistého člena kapely, kterou se nepodařilo uhasit ani po výzvě onoho člena (slušně řečeno) ,,močte chlapci‘‘ a vyprázdnění močového měchýře postiženého (jelikož ostatním se nechtělo)

– a poslední velkou službu udělala, když se při cestě z Českých Budějovic přidřel motor a víc než na 1 to nejelo.

Tak to byl rok 1990, který byl plný nadšení a nabitý událostmi. Do kapely nastoupila 1. zpěvačka Věra , tehdejší Rosťova manželka. Ani rok 1991 nebyl chudý na události. Těhotenské břicho zpěvačky Věry Dufkové se již nemohlo vejít za mikrofon a tak nastupuje v pořadí 2. zpěvačka Vladana Doubková. Největší událost v kapele však nastane 31. Března kdy se během countrybálu v Kalištích u Humpolce narodí manželům Dufkovým současný sólový kytarista Michal Dufek.

V roce 1992 nastal první vážný problém. Bubeník Jiří Adamec dostává povolávací rozkaz a odchází na vojnu , plnit nejčestnější službu vlasti. Kapela však vyřešila tento problém s lehkostí sobě vlastní. Pozvala na zkoušku svého kamaráda Mirka Musila, zvaného ,,Sandál‘‘, dala mu rychlokurz na pionýrský bubínek a již za týden jsme zase kralovali v hitparádách.

Rok 1993 byl opět rokem velkých změn. Odchází zpěvačka Vlaďka Doubková a na vyprázdněné místo se opět navrací Věra Dufková. K další změně dochází odchodem Jirky Mezery za prací do Německa. Na jeho místo za foukací harmoniku nastupuje Petr Škvor. Jirka Mezera se občas vrací na víkendy domů a tak má někdy kapela 2 harmonikáře, což se podepsalo i na písni Oranžovej expres,kde se oba velmi vyřádí.

Personální změny se udály i v roce 1994, kdy z rodinných důvodů odchází Pavel Norek a v roli basisty a zpěváka nastupuje Pavel strýček Petera.

V roce 1995 se v kapele Bessoni odehrál velký třesk. Odchází Věra Dufková a o několik týdnů později nastupují k Bessonům hned 2 zpěvačky. Alenka Adamcová a za krátký čas Lucka Procházková.

V roce 1996 odchází Pavel Havelka a na jeho místo nastupuje Karel Heideinreich, zvaný též šílený Fridrich. Tento rok se ještě vyznačuje dalším milníkem v dějinách kapely. Dochází zde k prvním pokusům o vlastní tvorbu. Kapela se však věnuje převážně zkouškové činnosti, takže přední příčky hitparád jsou pro tento rok neobsazeny. Ovšem to v roce 1997 sklízí kapela plody své píle a natáčí ve studiu Česká muzika (tehdy ještě Aplaus), daleko před Evou a Vaškem své 1. CD. Studio se nachází v roztomilé vesničce Křenovice – Dubné. Kdo by tam chtěl jet, tak až přijedete do Českých Budějovic, za hajnym doprava a za chvíli jste tam. Významný podíl na tomto CD má nový špičkový kytarista a profesionální zvukař Richard Tomíček, kterého kapela v závěru natáčení vyměnila za šíleného Fridricha, jehož šílenství v té době dostoupilo vrcholu.

A pak přichází rok 1998, kdy se kapela vyhřívá ve světle slávy a popularity jehož vrcholem je křest CD v restauraci na Pyšelce. Kmotrou CD se uvolila být výborná country zpěvačka Šárka Rezková.

Koncem roku 1999 v restauraci na Pyšelce oslavila kapela desetileté výročí a tím vznikla nová tradice Vánoční besídky na Pyšelce. Rok 2000 plynul v poklidných vodách country music.

V roce 2001 odchází Richard Tomíček a nastupuje za něj Lukáš Krammermeier zvaný též Mezulán.

Rok 2002 byl opět rokem personálních změn, výuky nových znalostí a tvorby uměleckých děl. Přichází nový kytarista Marián Balata a kapela Bessoni se se spřátelenou kapelou Netto zúčastní oslavy 40tých narozenin kamaráda Richarda Tomíčka. Jako dar je mu předána umělecky vyzdobená popelnice. Tento dar sklidí velký úspěch a na oplátku se kapela smí zúčastnit výuky ,,tůňky‘‘. Výuka spočívá v tom, že vyučující žáka chytne za nohy a ruce, zacpe mu nos a do úst mu nasadí odzátkovanou láhev s minimálně 40ti procentní lihovinou. Silvestr tohoto roku se odehrává na Pyšelce a je poznamenán odchodem zvukaře Luboše Dufka z kapely. A dostáváme se do roku 2003. Za mixážní pult usedá bývalý zvukař skupiny Farmáři Vlasta Hubička zvaný též Kačaba a kapela slaví návrat ztraceného basisty Pavla Norka.

V roce 2004 se koná v čerčanském kulturáku velkolepá oslava 15.narozenin kapely Bessoni. K tomuto dni odchází zpěvačka a kytarista Alenka a Majk Balatovi. Kytarista je na konci roku nahrazen sólákem Jirkou Švehlou, nyní právníkem – skorodoktorem,zvaným též „Doktor Zpocený“.:))

V roce 2005 snižuje kapela svůj věkový průměr, když přijímá do svých řad novou zpěvačku, mladičkou Adélku Adamcovou. Ta ihned přejímá písně po sestře Alence.

Rok 2006 přinesl Bessonům hlavní výhru ( 100 piv a CD ) na festivalu Country a folk radia OK – Vochtánka 2006 a Adélka profesionalizuje svůj hlas u lektorky zpěvu Markéty Patrasové.

V roce 2007 rozšiřuuje kapelní repertoár Adéla Adamcová písní Vnímám ( Love hurts ) za doprovodu kytaristy Jirky Švehly.

V roce 2008 dochází k dalšímu brutálnímu snížení věkového průměru kapely a sice tím, že neuvěřitelné se stává skutečností a do kapely nastupuje sólový kytarista o kterém jsem se zmiňoval v roce 1991 jako o kapelním novorozenci. Dámy a pánové v tomto roce se stává plnoprávným členem kapely Bessoni Michal Dufek.

V roce 2009 kapela slaví 20 let. Byl to rok vzpomínání, bilancování a hlavně oslav. A ke dni oslavy 15.8. požádal také o svůj comeback za mixážní pult Luboš Dufek. 

No a v roce 2018 odchází na mateřskou dovolenou zpěvačka Adélka a po letech se opět vrací Alenka. Ještě, že kapelník a bubeník v jedné osobě má dvě sestry. 😀

A máme rok 2019 a světe div se, kapela tento rok slaví 30 let. Svou oslavu naplánovala na den 9.11., protože tehdy bylo její první vystoupení právě v tyto dny, při oslavách měsíce československo – sovětského přátelství.

Závěrem lze dodat, že jsme prima parta mladých lidí, kterou těžko něco porazí !